Marihuana

Mám přítele a ten kouří cannabis.Jsem s ním docela dlouho a občas mi i nabídl , ale já se držela svých zásad . Dlouho jsem odolávala. Byla jsem každý den několikrát v přítomnosti trávy a vždy jsem to vydržela. Furt jsem přemýšlela jak to chutná a co by to semnou udělalo. Až jednoho dne jsem to už nevydržela a ochutnala . Nejdřív mi to moc nešlo ale přítel mi vysvětlil jak se to dělá.Začalo mi to chutnat.Už jsem kouřila asi týden , ale nikdy jsem nebyla zhulená , furt sem nevěděla jaké to je. Pak ale jsem na to přišla a zhulila jsem se. Nikdy jsem nezažila tak divný pocit. V ústěch jsem měla sucho jak na Sahaře , polykat sem nemohla a furt jsem se do něčeho zakoukávala a nesoustředila se .Začalo mě to bavit a hulila jsem víc a víc.Chutnalo mi to ale nesnášela jsem to sucho , hlavně když ještě nikdo neměl pití , to bylo nejhorší. Už to bylo tak 2 mesíce co jsem hulila a furt to bylo super . Až jednou jsem to doopravdy přepískla. Přítel koupil melounovýho blunta ( kdyby nekdo nevěděl voňavej hnědej papírek do kterýho se dává jen tráva beztabáku!) Jo říkala sem si oukej to dam , vyžkoušim něco nového , super . Posílali jsme si to a přítel mě upozorňoval ať to tolik nesaju , tak jsem zmírnila . Po druhém kolečku jsem dostala hlad. Měli jsme u sebe donuty naštěstí , ale bylo to hrozné.Dvakrát jsem si kousla a už jsem věděla že něco není vpořádku!Začalo mi ohromě bušit srdce , začaly mi bušit všechny žíly , začala jsem se tak klepat že jsem se nemohla ani postavit.Nic tak strašného jsem ještě nezažila.Měla jsem hrozný strach že se mi něco stane. Navíc jsem měla žízeň . Brečela jsem a bála se. Přítel mě pořád uklidňoval.Vypila jsem 4 velké láhve pití.Tenhle "stav"mi trval asi dvě hodiny.Celý týden mi bylo špatně.Prostě tohle bylo pro moje tělo taková bomba , už to nevydrželo a vyjádřilo se takhle.Nejhorší je , že mi karma nechala na tohle následky.Tyhle stavy mám totiž až do dnes. Opakují se mi asi už asi 3 měsíce . Sice to není tak intenzivní, většinou jeden stav trvá asi už jen 15 minut , není to už tak často , postupně se to začíná i uklidňovat.Když tak nad tím přemýšlím , je to to nejhorší co jsem kdy udělala , ale zároveň je to i to nejlepší , protože vím že už se do toho nikdy v životě zase nezamotám.Je to pro mě takové ponaučení.Snad se toho stavu jednou úplně zbavím.

Proto chci říct nezačínejte si s něčím , když něvíte co to s vámi udělá. :)